Satanské tango

Satanské tango nás sugestivně vtahuje do pochmurné, deštivé atmosféry maďarské pusty jako sociální reality. Čtenář se tu setkává s vizí univerzální zkázy, která propojuje aktuální i nadčasové. Prolíná se tu dvojí řád věcí: neustálý zánik a snaha tento proces staticky zachytit a popsat. Věci se nám často jeví jako nadpozemsky iracionální, aby se zpětně ukázala jejich pozemská racionalita.

Román ani po čtyřiceti letech neztrácí na naléhavosti: otázky lidské důstojnosti, svobody, chudoby, závislosti, možnost vymanění se a úniku patří k hlavním tématům, s nimiž se postavy románu ve světě metafyzické všednosti a vizionářského realismu potýkají.
Motto z Kafkova Zámku připomíná všudypřítomnou absurditu a beznaděj, ale také ironii a nadsázku. Děj a struktura románu se odvíjejí v rytmu tanga, v kruhu, a závěr románu nás vrací opět na začátek. Opravdu není úniku?
Nobelova cena za literaturu 2025